První písemná zmínka o existenci osady (pův. Ivanovice, Ejvanovice) pochází již z r. 1167. Nějaký majetek tu vlastnil litomyšlský klášter. Ves byla rozdělená na několik dílů. Ke spojení všech částí Vejvanovic došlo teprve počátkem 17. století, kdy je skoupili Zárubové z Hustířan. Patrně oni zde postavili tvrz, poprvé doloženou k r. 1646, kdy ji Jindřich Václav Záruba odkázal spolu s dvorem a částí vesnice své manželce Dorotě Saloméně. Na tvrzi se až do jejího požáru v r. 1682 vystřídalo ještě několik majitelů. V r. 1684 koupil Vejvanovice František Adam Vratislav z Bubna a Litic, jehož manželka Anna Marie přestavěla vyhořelý objekt na malý barokní zámek, spojený krytou chodbou s místním kostelem. V průběhu 18. století sloužil pak tento zámek vrchnosti jako letní sídlo. V r. 1789 prodal František z Bubna a Litic Vejvanovice se zámkem, dvorem a čtyřmi dalšími vesnicemi Františku Oldřichovi Kinskému, který připojil nově nabytý statek ke svému rosickému panství. Tím současně došlo ke konečnému spojení všech dílů Vejvanovic jedinému majiteli. Kinští byli také poslední feudální vrchností Vejvanovic.
Koncem 19. století byla v zámku umístěna správa dvora, v době napoleonských válek sloužil dokonce jako nemocnice. Ve 20. letech 19. století bylo někdejší panské sídlo přestavěno na chlévy a sýpku. Hospodářským účelům sloužily tyto objekty ještě v minulém století. Nejvýznamnější historickou památkou obce je tak kostel Nanebevzetí Panny Marie, zmiňovaný již v r. 1350 a do dnešní podoby přestavěný v r. 1724. Z původní stavby se dochoval pouze presbytář ze 14. století. U kostela stojí dřevěná zvonice na hranolové podezdívce.
Od pradávna bývala při zdejším kostele provozována farní škola (min. již v r. 1720). Nová škola byla vybudována v r. 1885, tam se vyučuje dodnes. Nyní školu navštěvuje 36 žáků.
V obci působí Svaz žen a SDH, kteří pořádají kulturní akce – dětský den, pálení čarodějnic, aj. V současné době má obec 315 obyvatel.